A jako zakončení závodů v roce 2016 závod ze všech nejzávodovatější, Velká Kunratická. O tom závodu jsem slyšel tolik, že jsem se domníval, že mě nemá co překvapit. Vždycky mě odrazoval ten počet lidí, ta "roztahanost" přes celý den a chladné počasí. Ale opět Ondra Bláha mě přesvědčil, že to mám zkusit. Na týden před jsem se s Ondrou domluvil, že si část závodu proběhneme, ať vím, do čeho jdu. Když jsme se ale na úterý domlouvali, nedošlo mi, že se o víkendu mění čas. Takže když přišlo úterý, nebylo v pět odpoledne vidět ani na krok, takže jsme museli s čelovkou. Ondra naštěstí měl trasu z předchozího ročníku nahranou v hodinkách, což nám pomáhalo s orientací. Bez pomoci bych ale s naprostou jistotou zabloudil. Po absolvování jsem měl slušnou jistotu, že to nebude žádná procházka růžovou zahradou, ale hezky vydřený závod. Zaregistroval jsem i bráchu Ádu, vše pod jednou registrací, takže jsme běželi hezky spolu. Sice byly při registraci trošku zmatky s placením, které nešlo kartou, ale spolu s pořadateli jsme vše zdárně další den vyřešili. Poslední registrovaný, kamarád Tomáš nakonec nešel, takže jsem na poslední chvíli prodal lupen. To ale vzhledem k obrovské popularitě a zájmu o tento závod nebyl žádný problém.
Závod se běhá intervalově (10 s) po dvojicích. Vybíhal jsem s bráchou a v běžecké části jsem dle očekávání získával náskok. Ten jsem si udržel až do prvního kopce, výlezu na Hrádek. Jsou věci, které si nenacvičíš. Vyplazil jsem se na horu sice docela svižně, ale jak jsem se tam chtěl na rovince postavit, tak jsem pochopil, proč je tento závod tak zrádný. Nohy mě zradily a připadal jsem si jak robot. Těžce jsem zvedal nohy a nutil celé tělo k rozběhu. To už se mi brácha vzdaloval, zbaběle nepočkal;-). Po výlezu hned následuje seběh a skok přes další potok. Z kopce dolů to bylo takové pobíhání od stromu ke stromu. Jak jsme se dostali na rovinku, tak se mi opět nohy rozběhly a svižně sem bráchu dobíhal. Ale opět přišel druhý kopec, který sice nevypadá, ale osobně mi přišel ještě horší než výlez na Hrádek. Tam už jsem viděl bráchova záda kus před sebou. Po běhovýšlapu nahoru je to něco přes kilometr po rovině a na konci jen závěrečný seběh z kopce směrem do cíle. Na té rovině jsem se ale nemohl zaboha rozběhnout, k Ádovi jsem se přibližoval opravdu pomalu. Před posledním kopcem dolů jsem už mu dýchal na záda, ale opět platí, že z kopce moc neumím. Dostal jsem se sice do závěsu, ale i tak mě brácha porazil a v cíli byl o pár sekund dřív. Tento závod jasně ukázal, že není jen o rychlém běhu, ale že je potřeba i ta síla v nohou, které se mi nedostávalo. Rozhodně se těším na další ročník, chtěl bych si svoje letošní maximum vylepšit, ideálně tak o 50 sekund na 14:30. Proč si dávat malé cíle, ne?
Výsledný čas je 15:25, což celkově stačilo na 187. místo. Přestože mě Áda porazil jen o 4 sekundy, tak při takto našlapaném závodu to znamenalo 175. místo.
Fotogalerie
