Když jsem začínal loňskou sezónu s triatlonovými závody, vybral jsem si Mácháčského Pohodáře i proto, že se jednalo o terénní triatlon, navíc s rozumnými délkami (0,5 x 15 x 5 km). Na delší závody jsem si nevěřil, silniční funkční kolo jsem ještě nevlastnil, takže se jednalo o jasnou volbu. Navíc i název napovídal, že se ho bude účastnit i mnoho hobby závodníků, mezi které se řadím i já a tudíž nebudu dělat ostudu někde ke konci startovního pole (nemyslím to zle, ale kdo by chtěl dojíždět mezi posledními, že? 🙂 ). Loni to byl takový zavírák triatlonové sezóny a letos také. Sice se ještě letos pojede novinka v podobě "VoděOdolný triatlonista", kterou pořádá TTT parta ve čtvrtek 28.9.2017, ale ten mi už v harmonogramu moc nevychází (chata s Hankou a dětmi bude mít přednost).
Letos jsem se na Mácháč vyloženě těšil. Za prvé to je první závod, kde se neměnily tratě a tak mohu reálně porovnat letošní výsledky s loňskými. Navíc jsem se proti loňsku zlepšil ve všech třech oblastech. Proto jsem se cítil i na lepší umístění a cíl byl jasný, skončit do třicátého místa celkově a desátý v kategorii. Letošní rok je můj poslední v mužích do 39 let, příští rok už budu 40+ (ročník 1978 a starší). Ne že by to byla nějaká výhra, konkurence mi na mé výkonnostní úrovni přijde podobná a i v této kategorii bych byl zhruba na stejném místě. Ráno jsem ještě odvezl holky na dětské běžecké závody do Dolních Počernic, kde se konal tradiční závod Babího léta, zařazený do seriálu Pražských běžeckých nadějí. No jako ve všem, bez práce nejsou koláče. Holky se umístily někde uprostřed startovního pole, bez tréninku to neběhá 😉 . A hned po doběhu Anetky jsem vyrazil autem směr Máchovo jezero.
Neudělal jsem stejnou chybu a neopren jsem měl tentokrát sebou. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí, protože voda po pár chladnějších týdnech rozhodně neměla ukázkových 25, ale hezky pod 20°C. Přestože jsem si trasu celkem pamatoval z loňska, tak jsem si ji preventivně na kole projel. Není dlouhá, ale některé pasáže jsou náročnější (výjezd přes kořeny nebo přes kameny). Také se hodilo osvěžit si místa, kde se dá předjíždět, na tom písku to není žádný med.
Před startem jsem se nasoukal do neoprenu a hezky si rozproudil krev rozplavbou v Mácháči. Jo, voda byla studená, o tom žádná. Ostatně to bylo vidět i na dalších závodnících, kdo měl neopren, tak si ho také vzal na sebe. Trošku mi bylo líto těch, co ho vůbec nevlastní, dnes by náležitě ocenili jeho dobré izolační vlastnosti. Proti loňsku jsem si výrazně zlepšil plavání, takže jsem očekával, že budu plavat v první třetině startovního pole. Proto jsem se zařadil hezky dopředu. Hned po startu se startovní pole natáhlo a nepřišlo mi, že bych se někým ve vodě "fackoval". Dokonce ani na obrátkách na bójkách. V plynulém tempu jsem si to doplaval v čase 8:18, což odpovídalo 36.místu po plavání.
Co jsem nahnal plaváním v neoprenu, to jsem tradičně ztratil sundáváním gumy v depu. Tentokrát cca 25 sekund proti soupeřům, se kterými jsem dorazil ke břehu. Na kole je to sice proti loňsku lepší, ale s dobrými bajkery se rovnat stále nemůžu. Pár kluků mě předjelo, to se dalo čekat. Držel jsem si optimální tempo a oba dva okruhy jsem jel sám, nebyl nikdo, koho bych se dokázal udržet. Takový soukromý bezhákový závod. Na horáku to ale není takový hendikep, jako na silnici, proto mi to nijak nevadilo. Proti loňsku jsem se ale výrazně zlepšil, celkově o 3 minuty a oba okruhy jsem zajel za 39:39.
Druhé depo mám už tradičně výborné, tam jsem žádné vteřinky neztratil. Už od prvních běžeckých metrů cítil, že mi to docela odsýpá. Poslední triatlonová část se odehrává ve zvlněném terénu ve dvou okruzích s průběhem v prostoru cíle. Nebyl by to Mácháč, kdyby tam nebyly průběhy pískem. V prvním kole jsem předběhl všechny kluky, co mi ujeli na kole, tam se to dalo docela dobře hlídat. Ve druhém okruhu už to bylo náročnější, protože se tam začali motat dohromady závodníci, co teprve běželi první kolo. Zhruba v půlce jsem zahlédl v dálce před sebou oddílový dres Fandy Nováka. Jo, to byla ta správná motivace. Do kopce jsem ho výrazně stahoval, ale poté přišel seběh a poslední rovinka do cíle. Tam už jsem ty vteřinky nestahoval tak snadno. Nakonec z toho byla ztráta cca 5 sekund v cíli. Maximální spokojenost, zlepšení i v běhu o skoro 45 vteřin a tempo na 1 km 3:59.
Jedna změna v organizaci proti loňsku ale byla. Start ženské části byl posunutý o cca 25 minut zpět, aby čelo závodu odjelo cyklo část a nepotkalo se tam s pomalejšími ženami. To se podařilo, z tohoto pohledu to bylo dobré. Bohužel část cyklistické části se prolínala (cca 600 m) s běžeckou částí (tam i zpět), takže tam to měly holky trošku náročnější.
Loni jsem byl na 62. místě, v kategorii 23. Letos už celkově 26. místo, v kategorii 10. Zlepšení o 6:30 minut. Myslím, že pokud to půjde, nevynechám tento závod ani příští rok 🙂 .
Výsledky (budou)
Fotogalerie
