Asi každý z nás už zažil pocit, že se mu něco nechce dělat. Takto jsem se cítil celý týden. Měl jsem takovou tu "pánskou" rýmičku, cítil jsem se pod psa, ven běhat se mi už vůbec nechtělo. Takže jsem celý týden jen chodil na plavání a běhat jsem byl ve čtvrtek ráno - čas nic moc, pocit ještě horší, tepy zase o dost vyšší. No úplně ideální rozpoložení před nedělním půl maratonem v Klánovicích. Nerad ruším závody, takže jsem si stále říkal, že to nějak půjde a přece nevyhodím startovné.
Abychom se vyhnuli nedělnímu náporu a nutnosti být na registraci víc jak hodinu před startem, vyrazili jsme s Anetkou už v sobotu pro startovní čísla na kole. Nakonec z toho byla perfektní vyjížďka (svítilo i sluníčko) a Anetka začíná být na tyto aktivity dobrý parťák. Vyšlo na mě hezky kulaté číslo 400. Nakonec takové osudové, viz níže.
Jak byla sobota super, tak na neděli si počasí udělalo návrat na podzim. Od sobotního večera pršelo a pokračovalo to skoro celé dopoledne. Ne nějak výrazně, ale dost na to, aby to Klánovický les dobře podmáčelo. Zázemí jsme měli v Klánovicích u známých, takže nám horší počasí tolik nevadilo. Kvůli Anetce jsme dorazili už po deváté - start byl plánovaný už na 9:40. Na startu se sešlo celkem 15 dívek, ročník 2008-2010. Anetka jako silvestrovské dítko roku 2010 tak byla téměř jistě nejmladší. Nakonec z toho bylo hezké desáté místo a bojovný výkon. Poctivým tréninkem (bazén, běh, kolo) to ale jistě půjde rychle nahoru.
Start hlavního závodu (10 km a půl maraton) byl naplánován na 11:50 a 12:00. Desítkáři běželi jeden okruh na Úvalské straně Klánovic. My jsme vyrazili přesně v poledne na obrácenou stranu na prvních 11 km. Dalších 10 km už je společných s kratší tratí.
Po startu nebylo na co čekat. Jako vždy rozbíhám závody o něco rychleji, jsem tak zvyklý. První kilometr tak byl za 3:38. Pak jsem tempo trošku zvolnil a našel si ten svůj rytmus. I tak to ale bylo kolem 4 minut na kilometr. Stále jsem si říkal, že když mi dojde, tak na druhou část zpomalím, zvlášť po tom protrápeném týdnu. Jak to ale občas bývá, horší pocity před závodem, o to lepší v průběhu závodu. Běželo se mi dobře, s nikým jsem se nehonil a udával si svoje tempo. Při průběhu do další části jsem se občerstvil a vzal si gel. To jsem ale neměl dělat, žaludeční problémy jsem měl po zbytek dne. Naštěstí mi to v závodě nevadilo. Druhá část závodu je zvlněnější a tak tam bývá průměrný čas na kilometr o něco pomalejší. Ne tak ale u mě, cítil jsem se výborně a začal stíhat některé běžce přede mnou. Především ve výbězích do kopečků jsem umazával největší část své ztráty. Zhruba na 14tém kilometru jsem před sebou uviděl druhou ženu v pořadí (ta mě mimochodem loni porazila). Po chvíli jsme se seběhli a spolu s dalším závodníkem docela spolupracovali. Tak to pokračovalo až na osmnáctý kilometr, kde jsme Radku Churaňovou "zbaběle" opustili a pelášili směrem k cíli. Před námi jsme stále měli na dohled pár závodníků a to byla velká motivace. Kdybych před sebou nikoho neviděl, tak bych se asi tolik nezmáčknul. Na posledním kilometru jsme oba borce docvakli a tradá do cíle. Co se týče stavu trati, loni ideální podmínky, sucho. Letos hodně podmáčený terén, samá louže, bahno a klouzavé listí.
V cíli z toho bylo celkové 18té místo celkově, v kategorii 6té. Celkem se tohoto podniku zúčastnilo 881 závodníků. Tedy obrovská spokojenost. Jen jsem opět skončil až za první ženou. Loňskou vítězku jsem sice porazil, ale objevila se rychlejší. Takže příští rok mám o motivaci víc 🙂 . A teď k časům. Loni jsem závod zaběhl za 1:25:46. Letos výrazné zlepšení na 1:23:31. Protože trať je o něco kratší než 21 km (hodinky naměřily cca 20,80 km), tak to dělalo rovných 4:00 min/km. Což symbolicky odpovídalo mému startovnímu číslu. Dokázal jsem se tak dostat na psychologickou bariéru čtyř minut na kilometr, teď to ještě stlačit pod. Výsledného času si cením i vzhledem k podmínkám, oproti loňskému suchu to byl skutečný podzimní běh lesem se vším všudy.
Diplom (pdf)
Výsledky dospělí (xls)
Výsledky děti (xls)
Fotogalerie
