Závody prakticky za humny, to byl hřích se jich nezúčastnit. Navíc když to pomáhá pořádat kamarád Dan Stehlík (taky bývalý lyžař). Již tradiční akce pro děti (a i pro rodiče) se koná v Satalické oboře na tratích od 150 m až do 900 m.
Na závod jsem vyrazil sám s holkama, Hanka byla na prohlídce na Pražském hradě. Závody byly moc hezky zorganizované s klasickým zázemím z malých závodů. Všude blízko a neuvěřitelné množství prcků. Těch snad bylo letos přes 250 🙂 .
Jako první startovala Markétka na trati 300 m (ročník 2012-2013), což obnášelo dvakrát dokola ten nejkratší okruh. Na rozdíl od hromady dětí Markétka při běhu nepláče, ale zde byl opak pravdou. V první zatáčce spadla na koleno a od té doby plakala až do cíle. No to bylo stěžování si, že ji to bolí, ještě teď mi z toho jde hlava kolem. Stačilo strčit do pusy lízátko a všechno bylo zapomenuto. V cíli z toho bylo umístění někde ke konci výsledkové listiny, což ale nikomu nevadilo.
Krátce po Markétce startovala i Anetka na trati 600 m - jeden velký okruh (ročník 2010-2011). Anetka narozená na Silvestr má ze sportovního pohledu smůlu na kategorie. Jako ročník 2010 spíš spadá k dětem v ročníku 2011. I ve výsledcích by tak byla v ročníku 2011 na druhém místě. Celkově se umístila ve spodní půlce tabulky. Jasně se ukazuje, že bez většího pohybu se z ničeho dobrý výsledek neudělá 🙂 . Co je pozitivní, na závody se holky vždycky moc těší a nemusíme je nutit.
V rámci dětských závodů je i běh pro rodiče. No málem jsem nestihnul start, ale nakonec se vše zadařilo a já si mohl taky zaběhat. Běželo se celkem 900 m (jeden velký okruh a dva malé). Nejsem žádný rychlík, tak jsem nechtěl tahat tempo a nejdříve se přesvědčit, kdo na tom jak je. Od startu jsem se tudíž držel někde na druhém třetím místě. V průběhu trati se přede mnou měnili borci na vedoucí pozici, ale všichni postupně odpadávali. Nakonec jsem se po půlce trati ocitnul na špici úplně sám s několika sekundovým náskokem. Ani jsem nemusel běžet úplně naplno a v pohodovém tempu si doběhnul do cíle pro vítězství. Holčičky z něj měly neuvěřitelnou radost a hrozně se těšily na vyhlášení, až mě tam uvidí. To opravdu potěší.